Koncem sedmdesátých let byl Wankelův rotační motor na vzestupu popularity a v automobilovém průmyslu mu byla předpovídána velká budoucnost. Zásadní odlišností od běžného pístového spalovacího agregátu je absence celé soustavy pístu a klikového hřídele a jeho nahrazení rotorem se třemi pracovními komorami. Jak už to tak v životě bývá, toto řešení sice přináší některé výhody, ale zároveň i zásadní komplikace konstrukčního rázu. Přestože s rotačním motorem experimentovali všichni velcí japonští motocykloví výrobci, byla nakonec Suzuki jediným výrobcem ze země vycházejícího slunce, která myšlenku Felixe Wankela dovedla do sériové výroby. A byla to strastiplná cesta, během které například Suzuki zaregistrovala přes dvacet patentů pouze v oblasti pokovení a zpracování materiálu. Za rozhodnutím dovést RE-5 do sériové podoby jistě stála i skutečnost, že Suzuki jako jediná v té době nenabízela velký čtyřtaktní motocykl. Bohužel, rok 1974 nebyl nejvhodnějším rokem pro uvedení tak revolučního stroje na trh. Vysoká pořizovací cena 8.700 DM, velká hmotnost motocyklu, technická komplikovanost a nezřízená spotřeba paliva zkrátka nebylo to, co by byli ochotni zákazníci akceptovat, zejména s ohledem na přicházející ropnou a ekonomickou krizi. V roce 1976 tak byla ukončena jeho výroba a k zákazníkům se dostalo pouhých 7.000 kusů RE-5.
Experiment s Wankelovým motorem byl pro Suzuki ekonomicky téměř likvidační a společnost jen s velkými obtížemi přestála následující léta, než se její situace stabilizovala. RE-5 byl výjimečný, nesmírně drahý a komplikovaný. Přestože nebyl vyloženě nespolehlivý, některá technická řešení děsila potencionální majitele už na papíře. Například k ovládání složitého karburátoru byla potřeba soustava pěti ovládacích lanek, olejový systém zahrnoval celkem tři samotné okruhy a jejich nádrže, systém chlazení byl zdvojený a teplota výfukových plynů přesahující 900°C na výstupu z rotoru vyžadovala speciální dvouplášťové výfukové svody. Problematický byl také design z pera vyhlášeného italského designéra Igoretta Giugiara, který nebyl motocyklovou veřejností dobře přijat. Pro Suzuki to byl svým způsobem krok do slepé uličky, do které již nikdy znovu nevkročila a o jejím vztahu k RE-5 vypovídá i to, že ji nenajdete ve firemním muzeu v Hamamatsu. RE-5 je zkrátka problematické zapovězené dítě, ale přes veškeré problémy, které přineslo svým rodičům, je dnes ozdobou každé sbírky, ve které se nachází a také vděčným tématem k diskuzi mezi motocyklovými nadšenci.