Ferrari Testarossa
Itálie – 1986
Drtivá většina automobilů představených v osmdesátých letech dvacátého století upadla v zapomnění, ale existuje samozřejmě celá řada výjimek. Mezi ty nejvýraznější patří zástupci italské automobilky se vzpínajícím se černým hřebcem ve znaku. Ferrari se v tomto desetiletí mohlo pochlubit několika výjimečnými a dodnes obdivovanými modely.
Ferrari Testarossa mezi ně patří bez nejmenších pochyb. Nejprve se s ním seznámili zástupci tisku a pozvání hosté během akce pořádané v zářivém prostředí proslulého nočního klubu Lido na pařížském bulváru Champs Élysées, v předvečer autosalonu v Paříži na podzim roku 1984. Následně bylo představeno návštěvníkům pařížského autosalonu, a to rovnou na dvou místech, protože stálo na stánku automobilky Ferrari a zároveň bylo součástí expozice proslulého designérského studia a karosárny Pininfarina.
Nástupce Ferrari 512 BBi dostal své jméno Testarossa, které v překladu znamená červená hlava, podle svých rudou barvou natřených ventilových vík motoru. Inspirací pak byly i závodní vozy Ferrari 250 a 500 Testa Rossa z druhé poloviny padesátých let dvacátého století.
Nezaměnitelné linie karoserie vznikly ve studiu Pininfarina a jsou pod nimi podepsáni návrháři Leonardo Fioravanti, Ian Cameron, Guido Campoli, Emmanuele Nicosia a Diego Ottina. Celý tým vedl Leonardo Fioravanti, ale hlavní zásluhy za výsledný vzhled má na svědomí Emmanuele Nicosia, který si velmi elegantně poradil s požadavky kladenými na karoserii samotnou konstrukcí vozu, a dokonce i legislativou.
Ferrari Testarossa vděčí za svou štíhlou příď a extrémně širokou záď skutečnosti, že se vývojový tým rozhodl zbavit jednoho výrazného neduhu trápícího předchozí model 512 BBi. Ten měl totiž chladič umístěn v přídi a chladicí kapalina, která k němu mířila z motoru, příliš ohřívala interiér. Díky tomu bylo u modelu Testarossa rozhodnuto o použití dvou chladičů a jejich umístění do boků před zadní nápravu. Výsledkem tohoto řešení je směrem k zádi se rozšiřující klín karoserie.
Na vyřešení jednoho technického problému ovšem navázal jiný, a to legislativní. V některých zemích se nemohla Testarossa prodávat v případě, že v blatnících před zadními koly zůstanou velké a nijak nechráněné vstupy vzduchu k chladičům. Výsledkem je typický prvek tohoto modelu v podobě lamel zdobících jeho boky. Toto řešení zlepšilo aerodynamické vlastnosti vozu a zvyšovalo jeho stabilitu ve vysokých rychlostech.
Srdcem Ferrari Testarossa je dvanáctiválec s úhlem rozevření válců 180 stupňů, u nějž automobilka s černým hřebcem ve znaku poprvé použila čtyři ventily na válec. Téměř pětilitrový motor při své premiéře v roce 1984 nabízel nejvyšší výkon 287 kW (390 k) a prostřednictvím pětistupňové manuální převodovky roztáčel výhradně kola zadní nápravy.
Dvoumístné kupé díky výkonům svého dvanáctiválce a propracované aerodynamice karoserie dosahovalo maximální rychlosti 290 km/h a z 0 na 100 km/h akcelerovalo za 5,8 sekundy. Zároveň ovšem ve srovnání se svým předchůdce představovalo i příjemného společníka na delší cesty. Prostorný interiér nabízel dvojici kůží obšitých sedadel a standardem zde byla vedle elektrického ovládání oken i klimatizace.
Ferrari Testarossa bylo po celá osmdesátá léta vyráběno bez větších zásahů do vzhledu i techniky, a teprve v roce 1991 se představilo ve výrazněji modernizované podobě s označením 512 TR. Posledním stupněm ve vývoji se stal model 512 M, představený na podzim roku 1994 a vyráběný do roku 1996, kdy jej nahradil model 550 Maranello s motorem uloženým v přídi.
Základní technické údaje:
- Období výroby: 1984-1991
- rok výroby vystaveného automobilu: 1986
- provedení motoru: čtyřtaktní vidlicový dvanáctiválec, kapalinou chlazený
- zdvihový objem: 4943,04 ccm
- maximální výkon: 287 kW (390 k)/6300 ot./min.
- točivý moment: 490 N.m/4500 ot./min.
- počet převodových stupňů: 5
- hmotnost: 1506 kg
- rozvor náprav: 2550 mm
- délka: 4485 mm
- šířka: 1976 mm
- výška: 1130 mm
- maximální rychlost: 290 km/h
- zrychlení z 0 na 100 km/h: 5,8 s
- spotřeba paliva: neuvedeno