Jiné nároky na vojenský motocykl jsou kladeny v rozpálené africké poušti, na pomezí Uralu nebo v zasněžené Skandinávii. A své specifické nároky má i v horách ležící Švýcarsko. Zde ani tak nerozhoduje velký výkon motoru, užitečná hmotnost nákladu nebo maximální rychlost. Ve zdejších kopcovitých terénech spíše oceníte lehký, ovladatelný a spolehlivý stroj s malými nároky na servis a palivo. V zemi čokolády a přesných hodinek sami nejlépe vědí co chtějí a aby se na takový stroj mohli i náležitě spolehnout, vyrábějí si jej sami. Respektive, využijí komponenty vyhlášených firem, které považují za nejvhodnější a s precizností sobě vlastní je spojí v jeden fungující celek. A to je případ i tohoto lehkého vojenského motocyklu švýcarské armády.
Se zmíněnými hodinkami se nejedná pouze o slovní hříčku, společnost Condor Werke založená v roce 1893 skutečně hodinky vyráběla. Postupem času přešla spíše na klasickou strojní výrobu, zabývala se výrobou jízdních kol a následně motocyklů. Téměř výhradně pro domácí trh a potřeby státní správy, od pošty až po armádu. Povětšinou společnost nakupovala motory značek MAG, Villiers, Zedel, nebo dokonce i Maserati a k nim pak vyráběla vlastní podvozky.
Historie motocyklu Condor A 350 se začala psát v roce 1973 a znovu se jednalo o stavebnicový systém. Továrna našla největší zalíbení v lehkém vzduchem chlazeném motoru Ducati 350. Ten disponoval původně výkonem třiceti koní, avšak potřeby armády jsou posunuty spíše jiným směrem. Aby se jim vyhovělo, došlo k úpravě agregátu, u kterého bylo změněno časování ventilového rozvodu, snížena komprese, byl použit menší karburátor a účinnější tlumič výfuku. Dále byl přepracován systém mazání motoru a zlepšena filtrace motorového oleje. Všechny tyto úpravy měly na svědomí snížení výkonu na 17 koňských sil, a s tím spojenou nižší spotřebu paliva, menší nároky na kvalitu paliva a samozřejmě výrazné zvýšení mechanické spolehlivosti agregátu. Motocykl dále využíval jen ty nejkvalitnější komponenty, jako zadní tlumení Marzocchi (později Koni), přední vidlici Marzocchi, dostatečně dimenzované bubnové brzdy Grimeca a elektrovýbavu Bosch. Stroj byl standardně vybaven nosičem zavazadel s postranními brašnami a držákem na vojenskou karabinu SIG 57.
Motocykl se vyráběl do roku 1978 a celkem jej bylo pro potřeby Švýcarské armády vyrobeno 3.000 kusů. Oficiálně nebyl nikdy do žádné jiné armády dodán a ve službě byl zařazen až do roku 2001. Následné armádní přebytky již nepotřebných motocyklů byly prodány v dražbách běžné veřejnosti, jak je to v armádě zvykem. V případě Condoru A 350 se jedná o poslední motocykl, který společnost Condor Werke vyrobila. Její následná výroba se již týkala pouze produkce jízdních kol a v současné době se společnost věnuje zakázkové výrobě nejen v oblasti klasického strojírenství, ale dokonce i pro kosmický průmysl.