Italové umějí stavět sportovní motocykly a Bimota je toho zářným příkladem. Model SB7 navazuje na slavnou tradici značky, která sbírala vavříny v těch nejprestižnějších sportovních seriálech. Jak už to tak s italským přístupem občas bývá, sportovní úspěchy nemusí vždy znamenat i finanční zisk. A tak po úspěšném konci osmdesátých let přichází u Bimoty ekonomická krize a postupný ústup ze slávy. SB7 byla představena v roce 1994 a byla stvořena za jediným účelem. A tím byl návrat značky do nejvyšší závodní ligy, tedy do Mistrovství světa Superbike, WSBK!
Už od roku 1973 platí Bimota za modrou krev mezi italskými motocykly. Malosériová ruční výroba a ty nejkvalitnější podvozkové komponenty se podepisují na astronomické ceně, která ji činí běžné populaci prakticky nedostupnou. Přesto se v případě strojů z italského Rimini nejedná o žádné pozérství nebo snobismus. Motocykly Bimota představují mix těch nejlepších motocyklových motorů a skvělých podvozků, které nezřídka kdy předběhly svojí dobu. Ano, Bimota až na výjimky nepoužívá vlastní agregáty, ale nakupuje ty nejvhodnější motory nejen ze země vycházejícího slunce, ale také ze své domoviny, Apeninského poloostrova. Ty pak procházejí dalšími úpravami již přímo v Rimini a příliš se při tom nehledí na podružné aspekty, jako je trvanlivost, úspornost nebo vhodnost pro každodenní provoz. Kolem těchto motorů pak staví rámové chassis, které platí vždy za naprostou špičku ve své kategorii. Vznikají tak motocykly, které nezřídka dosahují kvalit strojů, které mají velcí výrobci v nabídce až za několik let. Majitelé za své nemalé peníze obdrží nejen špičkový sportovní stroj stojící na vrcholu současné motocyklové produkce, ale také motocykl, který je z praktického hlediska téměř nepoužitelný. Nicméně, jezdci na Bimotách si nikdy nestěžovali.
V roce 1988 vznikl seriál Mistrovství světa Superbike a hned v prvním roce získala Bimota nejvíce vítězství ze všech zúčastněných značek, tedy celkem 5 z 18ti startů. Pro představu, Honda, která ovládla celkové hodnocení tohoto ročníku získala pouhá dvě vítězství. Finanční problémy Bimoty však znamenaly postupné ukončení závodní činnosti a slavná značka živořila.
To se mělo změnit s příchodem nové Bimoty SB7. Ta využívala motor ze Suzuki GSX-R 750 W, který byl v Rimini mimo jiné opatřen elektronickým vstřikováním paliva a novým časováním ventilového rozvodu. Agregát se tak stal pro běžný provoz nepoužitelný a doslova explodoval nadšením, když se ručička otáčkoměru blížila číslici 14. Původní výkon 118 PS se po úpravách přehoupl přes 132 koňských sil a celková hmotnost stroje klesla z původních 230kg na hranici 200 kilogramů s plnou nádrží. Krásné frézované díly podvozku byly doplněny přední plně stavitelnou vidlicí Paioli s karbonovým pláštěm (v roce 1994!), tlumičem Öhlins a dvěma předními brzdami Brembo 320mm. Zadní rámová část zcela chyběla a byla nahrazena samonosnou laminátovou karoserií s příměsí kevlaru. Přední kapotáž byla zkonstruována jako jednodílná a snímala se z motocyklu jako celek. A skutečnost, že i při běžné údržbě a drobných opravách motoru bylo téměř vždy nutné vyjmout agregát z rámu? Pro jezdce na Bimotě nepodstatný detail.
Bylo vyrobeno pouhých 200 kusů tohoto krásného stroje, který stál v době svého vzniku téměř stejně jako hříšně drahá Honda RC 45, tedy přes 17.000 Liber. Posledních třicet kusů omezené série bylo vyvedeno ve speciální barevné kombinaci „Final edition“, a to je i případ vystaveného motocyklu. Tovární SB7 se zapojila do závodů WSBK v roce 1995, ale její účast v seriálu neměla dlouhého trvání. Značku Bimota znovu dostihly finanční problémy, a tak, než se stala SB7 konkurence schopná, byl její závodní život u konce. A to byla pro fanoušky seriálu smutná zpráva, protože jestli SB7 něčím trpěla, tak to rozhodně nebyl nedostatek potenciálu.